Nic není tak černý, jak se může ve tmě zdát

12. srpna 2018 v 0:20 | ***
Celej den brečím, jak jsem unavená a jak chci spát a teď se už přes dvě hodiny převaluju v posteli a probírám se mými kostlivci.
Třeba usnu, když něco napíšu.
Nojo, jenže kde začít?

Zkusím nebejt negativní, ale vybavit si momenty, kdy jsem se smála, za poslední tejden.

Když mi pán, co k nám chodí na obědy řekl, že vypadám na sedmnáct.
Je mi skoro třiadvacet takže mě pobavil a zároveň potěšil #foreveryoung

Když jsem byla na pouti a strašně se bála tý výšky a rychlosti.
Hlavně, když mi kamarádka řekla, že povolila jištění na Breakdancu.
"Děláš si prdel?"
"Jo, dělám."
A pak mi dala vystřelenou růži z papíru.

A do třetice neplánovaný rande v pondělí, ze kterýho se shodou náhod stalo dvojrande.
Lidi, co by spolu chtěli a zároveň nechtěli bejt, jak si dělaj prdel ze svejch bejvalech a předháněj se, či že bejvalej byl horší.
"Ten můj se připojil na můj gmail účet a viděl tak všechny volání, zprávy, moji polohu..."
"To ten můj se nechal tejden před vejplatou ode mě živit, pak mi udělal žárlivou scénu, rozbil mi druhej telefon, odjel a ještě si myslí, jak musím bejt v háji, že jsem o něj přišla."
"To nic není hele. Ta moje po čtyřech měsících lží na dva dny přijela, stáhla mě o šestnáct tisíc a zas se neozývá."

A teď by mě zajímalo, co ty dvě hodiny vlastně řeším
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 12. srpna 2018 v 16:01 | Reagovat

Chci být jedině s Nikotinou!

2 Adela Adela | Web | 13. srpna 2018 v 15:16 | Reagovat

Připomínat si okamžiky, kdy jsem se naposledy smáli a byli šťastní je důležité :) Vykouzlí to opět úsměv na tváři.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama