Červen 2018

Asi už jsem na vyšším duševním levelu

13. června 2018 v 13:33 | ***
Jsem jinej člověk.
Už nejsem tak deep.
Už nejsem ani dope.
Napiju se málokdy a z představy, že střídám chlapy jak ponožky mi je na blití.
Ale bylo to dobrý období, neříkám, že ne.
Hodně mi to dalo.
Myslím zkušenosti.
Poznala jsem hodně lidí a tak už je dokážu docela dobře odhadnout a dávno nejsem ta naivní bloncka, která věří všem.
Teď už totiž radši nevěřím, hehe.

Nechápu, jak jsem se tak dlouho mohla zabývat vojákem.
Agresivní psychopat.
Manipulant.
A já ta zmanipulovaná.
Věřila jsem, že mě pořád miluje a ted nevěřím, že mě kdy miloval.

Nechápu, jak jsem mohla každou minutu myslet na jídlo, bejt jím posedlá.
Mezitím mi utíkal život mezi prsty.

Taky nechápu, jak jsem mohla tolik pít.
A tolik propít.
Tolik probuzení s kocovinou, prakticky každej den.
Nedivím se, že jsem byla nešťastná, malá dušička uvězněná ve zhuntovaným těle.

Svět teď beru jinak.
I život beru jinak.
Všechno je skvělý, každej den jsem šťastná.
Našla jsem se, miluju co dělám, miluju moje lidi a jsem vděčná, že konečně vím, kam patřím, že svůj život jen nepřežívám.

Přála bych si, aby tenhle okamžik přišel do života každýho.
Pokora, vděk, láska, štěstí.
Žití.
Díky

Spolu nebo bez sebe

13. června 2018 v 0:04 | ***
Když už to všechno vypadá dobře, že budem normální rodina, že to bude fungovat, tak se samozřejmě musí něco stát.
Hádka.
Jedna za druhou.
Ztrácí to pro mě smysl.
Náš vztah mě stál už tolik úsilí, že mi další snaha přijde už zbytečná.
Člověk se totiž nezmění, když sám nechce.
Stará známá pravda.
A já už to nechávám bejt.
Flegmouš.
Co se má stát se stane.
Spolu nebo bez sebe, já budu máma už napořád.
Už se jen tak zlomit nenechám, "zlato"