Není žádný příště

14. listopadu 2017 v 0:43 | ***
Proč prostě nemůžu s někým vycházet tak, abych se nemusela stěhovat?
Přicházím na to, že problém nebude jen v okolí.
Teď jsem vydržela u našich pět měsíců.
Dobře, necelých pět.
Odlišnej pohled na výchovu dítěte, trávení volnýho času a vedení domácnosti, jednoduše na život, byl v mém soužití s rodiči překážkou.
Oni ve mně vidí nezodpovědnou rebelku, lemru línou, drzou adolescentku a psychicky narušenou matku samoživitelku.
Nikdy nebudeš dost dobrá.
Přitom se ke svý nový roli stavím nanejvýš zodpovědně, jen hold v moderním pojetí.
Asi příliš lpím na svých názorech a denních rutinách.
Jenže kde by byl svět, kdyby nebylo lidí, kteří dělají věci po svém?
Třeba jsem jen zatim nepochopenou průkopnicí.
Nebo mi z toho mateřství už vážně hrabe?
Jo, asi jsem nesnesitelná.
Jenže mně nevadí být sama se synem.
Jen občas, když mám smutnící a chtěla bych usínat v objetí.
Tehdy mi ta samota vadí.
Když slyším šum vlastních myšlenek a dokážu hodiny nehnutě ležet.
V těhle chvílích mívám zkratovité nápady, třeba jako napsat bejvalýmu, že mi chybí.
Krávo.
Kupodivu už ale není mou jistotou.
Po roce už na mě prostě nečeká. Au.
Nechce mojí lásku, moje nálady, moje nevážení si jeho náklonosti, moje nevaření, moje návyky, moje ideály, všechny moje boty, bundy, legíny, moji samostatnost a zároveň moji potřebu mít někoho rád a dát mu svět...
Prostě už nechce mě ani naše dítě, kvůli kterýmu bylo všechno to zle mezi námi.
Nebude uz další šance, sebral zbytek sebeúcty a odešel.
Posrala sem to.
Všechno, co jsem udělala zhruba od loñskýho listopadu, byla jen kupa hoven.
Vlastně všechny užitečný (nemůžu najít lepší slovo) vztahy v mým životě jsem posrala.
Není žádný příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FoxFirer FoxFirer | E-mail | Web | 14. listopadu 2017 v 1:14 | Reagovat

Hmm, tohle je opravdu horší situace. Možná by bylo lepší, nehledat tak rychle vážný vztah (pokud to situace opravdu nevyžaduje) ale soustředit se krom syna, i na nějaký hoby nebo něco, co nezabere moc času a člověk si u toho udělá radost. Prostě se dostat do té fáze, kde má člověk zajištěný život a něco málo pro sebe, aby byl spokojený se svým využitým časem a situací. A třeba časem až to v téhle fázi bude tak s klidnou hlavou přemýšlet nad přítelem, obnovením vztahu s rodinou a takhle. Ono se hrozně těžko řeší problémy v rodině atd. když je člověk naštvaný podrážděný a neklidný. Chce to prve se dát do kupy. Tohle je ovšem jen takový můj názor nebo rada. Každopádně hodně štěstí ať ti ten život ještě hodně dobrého přinese. :)

2 stuprum stuprum | Web | 14. listopadu 2017 v 2:43 | Reagovat

Topit se ve sračkách je romantické. :D

3 Teresa Teresa | Web | 16. listopadu 2017 v 17:03 | Reagovat

Věř mi, že i tohle přejde... až malej povyroste bude to daleko lepší.. a věřím, že i časem přijde někdo, kdo vás bude chtít se vším.

Kam teď půjdeš?

Z Prahy nejsem. Plzeňský kraj...

4 Thanatos Thanatos | Web | 26. listopadu 2017 v 16:53 | Reagovat

Možná, máš teď ne hovno období, ale máš sakra koule.
Myslim to vážně, jsi skvělá.
Já si to nikdy nedokázala přiznat. Že jsem to posrala já. Dělám jakože nic. Protože já na to nemám.
Takže věřím, že to všechno zvládneš.

5 Ilma Ilma | Web | 13. prosince 2017 v 17:39 | Reagovat

Někdy se s tou tendencí napsat bývalému, co cítíš, nedá nic udělat. Ta touha je silnější a zvítězí, i když víme, že je to špatně. Dítě by vás potřebovalo určitě oba, ale zároveň to není dobrý důvod pro to proč být spolu. Odepsal ti?
Zkus najít něco, co tě baví a věnuj se tomu. Odreaguješ se a celkově ti bude o něco lépe, nebudeš se cítit tak k ničemu.. když na tebe každý jen chrlí ty negace. Nikdo není v tvých botách, pamatuj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama