Mí osudoví lidi

11. září 2017 v 4:04 | ***
Při druhý návštěvě byl voják protivnej, tak sem usoudila, že už mu je líp.
A znova už jsem nepřišla, protože neměl radost z dobrot, co jsem mu přinesla a ani z mý dobrý víry bez postranních úmyslů.
Taky jsem tam potkala ex tchýni a to mě docela vyvedlo z míry.
Tykala mi a těšila se na miminko.
Dávno jsem zapomněla, kde a jak se naše cesty rozešly.
A tohle nečekaný setkání mi v ničem neulehčilo.
Celkově jsem tuhle poslední návštěvu obrečela, citlivka.



Doma je to, slušně řečeno, blbý.
Ale spíš bych řekla úplně na hovno.
Zas tam sem co nejmíň, protože se tam cejtim navíc, nechtěná, jiná...
Často spím po kamarádech, jako třeba dnes.
Jo, teď nespím, protože v cizím prostředí se mi špatně spí.
A taky proto, že mimo domov ráda přemýšlím.
Vlastně mi to asi moc neprospívá, jak tak koukám, hehe.
Každopádně se necejtím sama, mám tu svý místo a nikdo nemá debilní kecy vlastně k ničemu.
Pro mě je to něco jako ráj.

Když mi není úplně šíleně, jako většinu uplynulýho tejdne, tak jsem u kámošky na kraji města.
Pijem kafe, grilujem, výjimečně jsem měla.i.víno.
A pořád si máme co říct, ikdyž vlastně dost dobře nechápu, jak si my dvě můžem tolik rozumět.
Prostě.jame se loni na jaře potkaly na pivu a od tý doby jsme nerozlučný.
Takhle to asi je s těma lidma, který do tvýho života prostě patřej.

Když chci potom změnit lidi kolem, je tu.druhá kámoška.
S tou už jsme si bližší jak věkem, tak láskou k sexu, který jsme jednou měly i spolu, hehe.
Dřív jsme hodně kalily, až mi je blbě, když si vzpomenu na ty hektolitry bílýho vína a piva.
Teď dělám řidiče, občas si dám jedno malý, aby se neřeklo a užívám si ten společnej čas i tak.
Ať už s jednou nebo s druhou pořád mluvíme a smějeme se a mě hřeje u srdíčka, že mi konečně stačí dvě opravdický kamarádky.

No a pak kámoš, zas úplně odjinud.
Mám to.kolem sebe takticky rozházený, abych zároveň s lidma měnila i prostředí.
S tím jsme se začali bavit víc až začátkem letošního roku.
Dá se říct, že využívá toho, že řídím a kdykoliv ho můžu založit.
Jsem taková druhá máma.
Je ale fajn, že většinou u něj můžu zůstat, když je to doma blbý.
Taky mi čas od času dá nějaký tričko, bundu, a tak podobně.
To zas ocením, protože hadry miluju.
A díky němu jsem se naučila říkat ne a nebejt jen hodná, zkrátka vydělávat na lidský blbosti.
Sblížilo nás moje probdělý období, přiznávám.
Ale do života mi od něj okoukaný věci daly dobrou školu.
Hlavně jsem poznala tolik lidí, že jsem si mohla vybrat ty, který se mi.vyplatěj.

Celkově jsem se začala soustředit na lidi, který můj život nějakým způsobem obohacujou.
A už se dávno neozývám těm, který se při každý zprávě buď vymlouvali nebo mě řešili veřejně ve spojitosti s pikem.
Přitom když sem s nima byla na kafi, tak si ničeho nevšimli a hlavně mi ani nic neřekli ani se nezeptali.
Báli se odpovědi? Charakteři.
Nejvíc mě pobavila kámoška, která říkala, jak to strašně pozná a že.jsou smažky odpad společnosti.
Nedošlo jí, že u celýho našeho stolu byla ona ten.večer jediná, kdo si čáru nedal.

Bylo by na jednu stranu strašně lehký žít bez ostatních lidí, bejt největší samotář ever, až bych z toho zapomněla konverzovat.
Na druhou stranu, život sám pro sebe a jen se sebou by byl zatraceně smutnej.
Proto je potřeba naučit se lidi filtrovat a dál spojovat svůj život jen s těmi vyvolenými a o ostatní se nestarat a nebýt kvůli nim v nepohodě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 11. září 2017 v 7:11 | Reagovat

Svět patří těm, co se z něho neposerou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama