Typicky ženskej článek o chlapech, dětech a sexu

18. srpna 2017 v 8:17 | ***
Na bejvalým blogu pořád přibývaly komentáře
a, kdo ví proč, držel si i návstěvnost.
Tady se mi líbí ta anonymita a nezájem- pořád nula.



Malej za chvíli bude na světě, neumím popsat svoje pocity.
Těším se, ale mám i strach.
Ne tak z něho, jako ze sebe, jak to zvládnu a tak.
No nakonec třeba přes veškerou laxnost v těhotenství budu skvělá máma.
Pořád říkám, že první dítě je jako první palačinka-
nikdy se nepovede podle představ.
Tímto zdravím všechny prvorozené jako jsem i já.
Hlavně se tomu všichni vždycky smějou a ani si neuvědomují,
že je tím vlastně varuju, že to nebude dokonalý
a svým smíchem mi to jakoby odkejvou, že to berou na vědomí.

Otec mého dítěte.
Snažila jsem se dát jeho chování definici
a nejspíš to bude určitá forma schyzofrenie,
protože ta může mít mnoho roztodivných podob.
Nebo bipolární afektivní porucha.
Každopádně jednu tu jeho část miluju a ta druhá je zavržení hodná.
Bohužel ta horší část sílí a mně nezbylo,
než prerušit veškerej kontakt a přát si lepšího životního partnera
(na někdy příště, určitě ne teď).

Vlastně si tak říkám, že jsem fakticky ukončila hledání nějaký drahý polovičky.
Asi ze strachu, že by zas mohla bejt poloviční, hehe.
A ani sex mě nezajímá, nechybí, neláká.
Když na to vyjímečně po třech týdnech přišlo bylo to...strašný!
Jen jsem ležela na zádech, hypnotizovala břicho,
který za zmíněný tři týdny vyrostlo neskutečně
a cejtila jsem se strašně nesvá.
Žádnej požitek, orgasmus, nic, jen jsem se modlila, ať už to skončí.
Hlavou mi proběhla myšlenka budoucí frigidity.
Zprvu jsem si to nechtěla připustit, teď by mi to snad ani nevadilo.
Takže sex tak do konce sedmého měsíce dámy,
ale určitě to je taky individuální, žejo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama