Nehodím se do škatulky perfektní matky

7. července 2017 v 6:47 | ***
Jednoduše řečeno je všechno teďka těžký.
Věci se dějou strašně zvláštně, nárazově.
Stejně tak se i řešej.
Dneska je to tejden, co nebydlím ve svým bytě.
Nebydlím teď vlastně nikde.
U rodičů jsem spala dvě noci a zbytek po kámoších a příteli/nepříteli.
Pořád spolu bojujem.
Máme úplně rozdilnej pohled na řešení krizí.
Já si chci všechno pečlivě promyslet, být v klidu, zatímco on je hotovej se vším hned.
To jeho žití ze dne na den mě děsí.
Čím víc mám teď být v chillu, tím víc se hádáme, tím víc se hrotí ty největší sračky co vás napadnou a na to podstatný tak nezbejvá čas.

Pořád jsem mezi lidmi jedním z nejžhavějších témat.
Jen jsem už dospěla do bodu, kdy nikoho o ničem nepřesvědčuju.
Nejím, nespím, ne jako úplně, ale je to bída.
Všichni si myslí, jak frčím, přitom stačí o trochu víc stresu.
Trochu víc stresu každej den.
Vždycky mě něco nebo někdo překvapí.
To a ti, na který sem spolíhala půl roku zpátky jsou z velký většiny pryč z mýho života.
Ale je to dobrý, dostat se do situace, která ti vytvoří takový sejto na okolí.
Pak se aspoň zbytečně nesnažíš pro zmrdy a tak.

Moje první láska, tuším, že jsem ho přezdívala blonďák,
Mi řekl, že je to všechno proto, že nežiju, cituji: "spořádanej těhotenskej život".
Jenže nekouřit, nepít kávu, nechodit do práce, být doma u televize a jen žrát a magořit z toho, co mě čeká, to za život nepovažuju.
Asi se vymykam ňákejm normám nebo tak, ale za ty roky, co se sebou musím žít jsem zjistila, že jiná nebudu.
Takže tě vítám pracovní vikende, připíjím kávou a zapaluju cigáro
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama