Červen 2017

Těhotný psaní

16. června 2017 v 9:13 | ***
Piju litry kávy, spím víc než bdím a stejně jsem unavená.
Roztomilé bříško se během chvíle proměnilo v buben.
Tvoreček se mě zevnitř dotýká, je to zvláštní, ale krásný.
Pořád nevím, co to bude.
V mým případě asi hybrid.

Docela jsem se dala na uklízení, vaření a takový věci.
Co taky jinýho v mým požehnaným stavu.
A čtu.
S mužem sme po měsíci zase v pohodě.
Chodíme na vycházky a má strašnou radost z mýho obžerství.
Jen počkej, až to půjde, začnu zase bejčit.
Zatím jsem nepřibrala ani gram, takže ve finále hubnu.
Predstava, že mám sto kilo je pro mě horší, než cokoliv.
Ale mimisek je v pohodě.
Ještě aby ne, je mi jednadvacet, žiju healthy lifestyle a jediná chemka, kterou moje tělo za poslední dva roky přijímalo, byl pervitin.

Ode dna se totiž odráží nejlíp

9. června 2017 v 5:35 | ***
Ten stav, co jsem zažila byl asi nejhorší v životě.
Definovala bych to nejspíš jako vyhoření.
Když se to všechno sesypalo, začala jsem se sypat i já.
Nikdy bych nevěřila, že pro mě bude problém dojít si na nákup.
Jenže vědomí, že mě tam venku všichni řeší a sledují drobnohledem, mě přesvědčilo o opaku.
Umírala jsem ve svým malým bytě hlady,
Ale nakoupit si nedošla, kvůli lidem, který bych potkala.
Fakt jsem je nechtěla vidět, slyšet, odpovídat na otázky.
Moje sugesce došla až někam za hranice myslitelného.
A i přesto, že jsem si plně uvědomovala, že přeháním,
Tak ta možnost, že je to vážně tak zlý mě uvázala k posteli.
A ani jsem nikoho nepoprosila, jestli by nebyl tak laskav a nenakoupil mi.
Mohl by to přece říct těm zlým lidem, jak moc sem v prdeli.
A ikdyby to neudělal, musela bych se bavit aspoň s ním.
Tak jsem v těch největších vedrech ležela v posteli a buď spala nebo civěla do prázdna.
Až když jsem dovolila mamce, aby mě navštívila, začal se můj stav lepšit.
Promluvily jsme si, já jí řekla všechno a ona snad poprvý nebyla za moje sračky naštvaná.
Dost možná proto, že ji překvapila moje upřímnost.
A tak s pomocí pár přátel jsem začala znovu chodit ven a na brigádu.
První den jsem se cítila stejně vyschyzovaná, jakobych brala a nespala aspoň týden.
Jenže já nebrala a prospala skoro týden.
No a myslím si, že už jsem zase v pohodě.
Bude tomu od "refreshe" tak deset dní.
Dokonce jsem se zase naučila říkat ne a upřímně říct, když se mi něco nelíbí.
Taky jsem už dvakrát bouchla, hehe.
A to na lidi, kteří mě vyloženě srali a ještě byli tak zahledění do sebe, že si toho ani nevšimli.
A víte co?
Je mi takhle líp.