Můj malej svět a já

20. dubna 2017 v 9:37 | ***
Zase jedna bezesná noc.
Miluju dělat věci na poslední chvíli. (Ne, fakt ne.)
Fascinuje mě, jak dokážou bejt docela rychle hotový
a i provedení nebejvá nejhorší.
Pak si jen vyčítám, proč sem je neudělala dřív,
když to nebylo tak hrozný.
Mohla sem se vyspat, nemusela sem vykouřit krabičku retek
a teď civět jak cosi, co vidí tenhe svět poprvý a diví se.

Rozhlížím se po svým malým velkým bytě v městě neměstě.
Na zemi papíry, který jsem z principu lenosti ze svý práce vyřadila.
Na lince asi deset petek od džusů z benzinky,
který chci hrozně vytřídit, ale prostě se mi nechce dojít těch deset metrů
ven ke žlutýmu kontejneru s nápisem plast.
Na stole nový skleničky, ještě zabalený, jakobych je nechtěla přijmout
mezi ostatních pár skleniček, který přežily moje mytí nádobí.
Sem tam odloženej šátek nebo svetr.
Na zemi po pravici malá elektrárna tvořená nabíječkama, powerbankou
a další moderní elektronikou, která je ale bez dobití k ničemu.
Na konferenčáku mám odložený nohy a na nich noťas,
kterej je jako můj portál do ideálního světa.
A vedle těch nohou popelník, cigára, vanilkový ice coffee za 35,-,
propiska se žlutým zvýrazňovačem, sladkosti od Velikonoc a novej pudr.
No a aby se neřeklo tak po levici vypracovaná práce,
která mě ochudila o spánek a pověšený líbezně vonící černý prádlo.
Můj malej svět a já.

Nevím, proč jsem poslední dobou tak demotivovaná.
Vstanu v půl sedmý do práce, ale ve výsledku jen proto,
abych viděla Tučňáky z Madagaskaru.
Nebyla sem tam celej duben, hanba mi.
Necvičím, nevařím, vlastně jenom uklízím a to tehdy, když má přijet muž.
Ne že bych tu žila jako na smetišti, ale právě ty povrchový papíry
a svetry a petky uklidím na jejich místo a při tý sváteční příležitosti
vysaju, setřu a udělám ještě aspoň jednu věc,
na kterou bych se jinak úplně vysrala.
Protože to nemá význam dělat jen pro mě.
Už asi začínám chápat ty zahořklý padesátnice s dvaceti kočkama.

To se ve vás v jednadvaceti jako něco zlomí a už nechcete bejt sami?
A fakt radši budete celý víkend s jedním člověkem,
ikdyž se pravděpodobně pohádáte, protože ste oba stejně tvrdohlaví,
než někde na party s emkem a bandou kámošů?
A když nejste šťastný tak budete rezignovat na život
a jen čekat na další dva dny z tejdnu, jako já...like stupid
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. dubna 2017 v 10:52 | Reagovat

Nevzdávej se chlapů, šukej někde bokem, budeš mít pořád o zábavu postaráno a vyhneš se dvaceti kočkám i zatrpklosti!

2 zelená zelená | Web | 20. dubna 2017 v 11:15 | Reagovat

ale jo. nasralas mě, když jsem pár dnů po svym článku o mizejících blogerech vlezla na tvůj neexistující blog.

ale víc si mě potěšila teď. opovaž se ještě někdy zmizet!

3 mladakrv mladakrv | Web | 20. dubna 2017 v 12:07 | Reagovat

aj tie zatrpknuté staré tety s mačkami raz šustali jedna radosť. To je proste život, a nikto neostane dlho šťastný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama